Jak správně zdanit souběh pracovní smlouvy a DPP u stejné firmy

Základní charakteristika pracovního poměru a DPP

Pracovní poměr představuje nejčastější formu pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je charakterizován především pravidelným výkonem práce podle pokynů zaměstnavatele, za předem dohodnutou mzdu, v určeném místě a pracovní době. Zaměstnanec v pracovním poměru má nárok na placenou dovolenou, nemocenské dávky a další benefity vyplývající ze zákoníku práce. Pracovní poměr může být sjednán na dobu určitou či neurčitou, přičemž maximální doba trvání pracovního poměru na dobu určitou je tři roky s možností dvojího opakování.

Dohoda o provedení práce (DPP) naproti tomu představuje flexibilnější formu pracovněprávního vztahu. Základním omezením DPP je roční limit 300 hodin u jednoho zaměstnavatele. Tento typ dohody je oblíbený zejména pro svou administrativní jednoduchost a nižší odvody. Při výdělku do 10 000 Kč měsíčně se neodvádí zdravotní ani sociální pojištění, což je výhodné jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Zaměstnanec pracující na DPP nemá automaticky nárok na dovolenou ani jiné benefity, pokud nejsou výslovně sjednány.

V praxi se často setkáváme se situací, kdy zaměstnanec kombinuje pracovní poměr s dohodou o provedení práce u stejného zaměstnavatele. Tato kombinace je z právního hlediska možná, musí se však jednat o odlišný druh práce. Nelze tedy vykonávat stejnou práci současně v pracovním poměru a na DPP. Zaměstnavatel musí jasně rozlišovat mezi činnostmi vykonávanými v rámci pracovního poměru a na základě DPP.

Z daňového hlediska se příjmy z obou pracovněprávních vztahů posuzují samostatně. U pracovního poměru se vždy odvádí záloha na daň z příjmů, zatímco u DPP závisí způsob zdanění na výši odměny a podpisu prohlášení poplatníka. Při měsíční odměně do 10 000 Kč a nepodepsaném prohlášení se uplatňuje srážková daň 15 %. Pokud zaměstnanec podepíše prohlášení k dani, může uplatnit slevy na dani i u příjmů z DPP.

Zaměstnavatel musí vést oddělenou evidenci odpracované doby a odměn pro oba typy pracovněprávních vztahů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat dodržování zákonných limitů, zejména u DPP nepřekročit limit 300 hodin ročně. Při překročení limitu by mohlo dojít k přequalifikování vztahu na pracovní poměr se všemi důsledky. Zaměstnavatel také musí dbát na dodržování zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, a to bez ohledu na typ pracovněprávního vztahu.

Souběh pracovního poměru s DPP

Zaměstnanci často řeší otázku, zda mohou u stejného zaměstnavatele pracovat současně na pracovní poměr a dohodu o provedení práce (DPP). Zákoník práce tuto situaci přímo nezakazuje, ale je třeba dodržet několik důležitých pravidel a podmínek. Základním předpokladem je, že práce vykonávaná na DPP musí být druhově odlišná od práce v pracovním poměru. Není tedy možné vykonávat stejnou práci současně v rámci pracovního poměru i DPP.

Z daňového hlediska je souběh pracovního poměru a DPP u jednoho zaměstnavatele poměrně komplikovanou záležitostí. Příjmy z obou právních vztahů se posuzují samostatně, ale pro účely zdanění se sčítají. Pokud měsíční odměna z DPP nepřesáhne 10 000 Kč a zaměstnanec podepsal prohlášení k dani, uplatní se 15% srážková daň. V případě, že je odměna vyšší nebo zaměstnanec prohlášení nepodepsal, příjem podléhá zálohové dani.

Zaměstnavatel musí věnovat zvýšenou pozornost evidenci pracovní doby a odměňování. Je nezbytné důsledně oddělovat činnosti vykonávané v rámci pracovního poměru a DPP, včetně jejich časového rozvrhu. Nesmí docházet k překrývání pracovní doby obou právních vztahů. Zaměstnavatel také musí zajistit, aby celkový rozsah práce na DPP nepřekročil zákonný limit 300 hodin v kalendářním roce.

Z pohledu sociálního a zdravotního pojištění se každý právní vztah posuzuje samostatně. U pracovního poměru vzniká účast na pojištění vždy, zatímco u DPP pouze při překročení hranice 10 000 Kč měsíčně. V případě souběhu, kdy odměna z DPP přesáhne uvedený limit, vzniká povinnost odvodu pojistného z obou příjmů.

Pro zaměstnavatele představuje souběh pracovního poměru a DPP zvýšené administrativní nároky. Musí vést oddělenou evidenci, zpracovávat samostatné mzdové listy a dbát na správné vykazování v měsíčních přehledech pro správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny. Důležité je také přesné vymezení pracovní náplně v obou smluvních dokumentech, aby bylo zřejmé, že se jedná o různé druhy práce.

V praxi se často objevují situace, kdy zaměstnavatelé využívají souběh pracovního poměru a DPP pro specializované nebo jednorázové činnosti, které nesouvisí s hlavní pracovní náplní zaměstnance. Může jít například o vedení školení, zpracování specifických projektů nebo odborné poradenství. Vždy je však nutné dodržet všechny zákonné podmínky a zajistit transparentnost celého procesu.

Při kontrole ze strany inspektorátu práce nebo finančního úřadu musí být zaměstnavatel schopen prokázat oprávněnost souběhu pracovněprávních vztahů a doložit všechny potřebné dokumenty. Nedodržení zákonných podmínek může vést k přequalifikování DPP na pracovní poměr nebo k uložení sankce.

Výpočet daně z příjmu při kombinaci

Při souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele je třeba věnovat zvláštní pozornost správnému výpočtu daně z příjmu. Zaměstnavatel musí příjmy z obou pracovněprávních vztahů pro účely zdanění sčítat, což může mít významný dopad na výslednou daňovou povinnost zaměstnance.

V případě, že zaměstnanec podepsal prohlášení k dani, uplatní zaměstnavatel slevy na dani a daňová zvýhodnění při výpočtu měsíční zálohy na daň z příjmu ze součtu všech příjmů. Je důležité si uvědomit, že prohlášení k dani lze podepsat pouze u jednoho zaměstnavatele, a to i v případě souběhu více pracovněprávních vztahů.

Při výpočtu daně se nejprve sečtou veškeré příjmy ze závislé činnosti, tedy jak mzda z pracovního poměru, tak odměna z dohody o provedení práce. U dohody o provedení práce platí specifická pravidla - pokud měsíční odměna nepřesáhne 10 000 Kč a zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani, odvádí se pouze 15% srážková daň. Avšak v případě souběhu s pracovním poměrem se tento příjem zahrnuje do základu daně společně se mzdou z pracovního poměru.

Základ daně se stanoví jako součet hrubých příjmů navýšený o povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem (tzv. superhrubá mzda). Je třeba pamatovat na to, že z dohody o provedení práce se pojistné neodvádí pouze do limitu 10 000 Kč měsíčně. Při překročení tohoto limitu vzniká povinnost odvodu pojistného i z příjmu z dohody.

Pro správný výpočet měsíční zálohy na daň je klíčové, aby zaměstnavatel evidoval veškeré příjmy zaměstnance a správně aplikoval pravidla pro výpočet základu daně. Z takto stanoveného základu daně se vypočte 15% záloha na daň, od které se následně odečtou případné slevy na dani a daňová zvýhodnění, pokud zaměstnanec podepsal prohlášení k dani.

V praxi může docházet k situacím, kdy zaměstnanec pracuje na částečný úvazek v pracovním poměru a zároveň vykonává další činnosti na základě dohody o provedení práce. Zaměstnavatel musí v takovém případě pečlivě sledovat výši příjmů z dohody, aby správně určil, zda vzniká povinnost odvodu pojistného a jakým způsobem bude příjem zdaněn.

Pro optimalizaci daňové zátěže je vhodné, aby zaměstnanec s zaměstnavatelem předem projednali nastavení odměňování tak, aby bylo možné efektivně využít daňové úlevy a zároveň dodržet všechny zákonné povinnosti. Správné nastavení výše odměn může významně ovlivnit čistý příjem zaměstnance při zachování stejných nákladů na straně zaměstnavatele.

Kombinace pracovního poměru a dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele může být výhodná, ale je třeba dbát na správné nastavení daňových aspektů a dodržování zákonných limitů, aby nedošlo k porušení předpisů a následnému doměření daně

Radmila Klímová

Odvody sociálního a zdravotního pojištění

V případě souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele je třeba věnovat zvláštní pozornost odvodům sociálního a zdravotního pojištění. Zatímco u pracovního poměru se odvody počítají vždy bez ohledu na výši příjmu, u dohody o provedení práce platí specifická pravidla. Pokud měsíční odměna z DPP nepřesáhne 10 000 Kč, zaměstnanec ani zaměstnavatel neodvádí sociální ani zdravotní pojištění. Jakmile však odměna tuto hranici překročí, vzniká povinnost odvádět pojistné z celé částky.

V situaci, kdy zaměstnanec pracuje na pracovní poměr a současně má u stejného zaměstnavatele dohodu o provedení práce, se příjmy z obou právních vztahů posuzují samostatně. To znamená, že limit 10 000 Kč pro DPP se sleduje nezávisle na příjmu z pracovního poměru. Zaměstnavatel musí vést evidenci těchto příjmů odděleně a správně aplikovat pravidla pro odvody u každého typu pracovněprávního vztahu.

Při výpočtu odvodů je nutné zohlednit, že u pracovního poměru činí sazba sociálního pojištění 6,5 % za zaměstnance a 24,8 % za zaměstnavatele. Zdravotní pojištění představuje 4,5 % za zaměstnance a 9 % za zaměstnavatele. Tyto sazby se aplikují na hrubou mzdu z pracovního poměru vždy, bez ohledu na její výši. U dohody o provedení práce se stejné sazby použijí pouze v případě, že měsíční odměna přesáhne zmíněný limit 10 000 Kč.

Zaměstnavatel musí také správně vykazovat tyto odvody vůči správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám. Pro každý typ pracovněprávního vztahu se podávají samostatné měsíční přehledy, pokud vznikla povinnost odvodu pojistného. V praxi to znamená, že pokud má zaměstnanec pracovní poměr a DPP s odměnou do 10 000 Kč, bude zaměstnavatel vykazovat pouze odvody z pracovního poměru.

Je důležité si uvědomit, že překročení limitu u DPP v jednom měsíci neznamená automaticky povinnost odvádět pojistné i v následujících měsících. Každý měsíc se posuzuje samostatně a pokud v dalším měsíci odměna z DPP nepřesáhne 10 000 Kč, pojistné se opět neodvádí. Toto pravidlo platí i v případě, že zaměstnanec má současně příjem z pracovního poměru u stejného zaměstnavatele.

Pro zaměstnavatele je klíčové správně nastavit mzdový software tak, aby dokázal rozlišovat mezi různými typy pracovněprávních vztahů a správně aplikoval pravidla pro odvody pojistného. Chybné nastavení může vést k nesprávným odvodům a následným komplikacím při kontrolách ze strany příslušných úřadů. Zaměstnavatel by měl také pravidelně kontrolovat výši vyplácených odměn z DPP, aby mohl včas reagovat na případné překročení limitu a zajistit správný odvod pojistného.

Limit 10000 Kč měsíčně u DPP

U dohody o provedení práce je klíčovým aspektem měsíční limit příjmu ve výši 10 000 Kč. Tento limit představuje hranici, při jejímž překročení vzniká povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění. Pokud zaměstnanec pracuje současně na pracovní poměr a dohodu o provedení práce u stejného zaměstnavatele, musí být obzvláště obezřetný při sledování tohoto limitu.

V případě, že příjem z dohody o provedení práce nepřesáhne 10 000 Kč měsíčně, podléhá pouze 15% srážkové dani, pokud zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani. Jestliže zaměstnanec prohlášení podepsal, příjem se zdaňuje jako součást měsíční zálohy na daň z příjmů. Je důležité si uvědomit, že limit 10 000 Kč se posuzuje u každého zaměstnavatele samostatně. To znamená, že pokud má zaměstnanec více dohod o provedení práce u různých zaměstnavatelů, limit se sleduje pro každou dohodu zvlášť.

Při kombinaci pracovního poměru a dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele je třeba mít na paměti, že příjmy z obou právních vztahů se z hlediska daně z příjmů posuzují samostatně. Zatímco příjem z pracovního poměru vždy podléhá zálohové dani a odvodům na sociální a zdravotní pojištění, u dohody o provedení práce záleží na výši měsíčního příjmu a na tom, zda zaměstnanec podepsal prohlášení k dani.

Zaměstnavatel musí pečlivě sledovat výši odměny z dohody o provedení práce, protože překročení limitu 10 000 Kč má významné důsledky. V měsíci, kdy dojde k překročení limitu, vzniká povinnost odvodu pojistného jak na straně zaměstnavatele, tak zaměstnance. Zaměstnavatel musí zaměstnance přihlásit k pojištění a odvést pojistné z celé částky, nikoliv pouze z části přesahující limit.

Pro zaměstnance může být výhodné rozložit práci a odměnu z dohody o provedení práce tak, aby nepřekročil měsíční limit 10 000 Kč, pokud to povaha práce umožňuje. Tím se vyhne povinnosti platit pojistné, což může znamenat významnou úsporu. Je však třeba pamatovat na to, že neúčast na pojištění může mít negativní dopady například na výši budoucího důchodu nebo na nárok na některé sociální dávky.

Zaměstnavatel má povinnost vést přesnou evidenci příjmů z dohody o provedení práce a kontrolovat nepřekročení ročního limitu 300 hodin. Při souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce musí být schopen prokázat, že práce vykonávané na základě dohody jsou odlišné od práce vykonávané v pracovním poměru. V opačném případě by mohlo dojít k zpochybnění oprávněnosti použití dohody o provedení práce a k případným sankcím ze strany kontrolních orgánů.

Daňové přiznání při souběhu pracovních vztahů

V případě souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele vzniká zaměstnanci povinnost podat daňové přiznání za určitých specifických podmínek. Klíčovým faktorem je způsob zdanění příjmů z obou pracovněprávních vztahů. Pokud zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy a současně má u stejného zaměstnavatele uzavřenou dohodu o provedení práce, musí věnovat pozornost výši měsíční odměny z DPP.

Jestliže měsíční odměna z dohody o provedení práce nepřesáhne 10 000 Kč, podléhá samostatnému zdanění srážkovou daní ve výši 15 %. Tento příjem je daňově finálním a zaměstnanec jej nemusí uvádět v daňovém přiznání. Současně platí, že příjem z hlavního pracovního poměru je zdaněn zálohovou daní jako obvykle. V takovém případě zaměstnanec není povinen podávat daňové přiznání, pokud nemá jiné zdanitelné příjmy.

Situace se však významně mění, pokud odměna z DPP přesáhne limit 10 000 Kč za měsíc. V takovém případě podléhá příjem z dohody o provedení práce zálohové dani stejně jako příjem z pracovního poměru. Zaměstnavatel je povinen sečíst oba příjmy a odvést zálohu na daň z celkového součtu. Tato skutečnost může ovlivnit výši daňové povinnosti, zejména pokud se zaměstnanec dostane do vyššího daňového pásma.

Zaměstnanec musí také zohlednit, že při překročení limitu 10 000 Kč u DPP vzniká povinnost odvodu sociálního a zdravotního pojištění. To může mít významný dopad na čistý příjem a celkovou daňovou povinnost. V praxi to znamená, že se zvýší vyměřovací základ pro výpočet daně, protože se k hrubé mzdě připočítává i pojistné hrazené zaměstnavatelem.

Pro správné vyhodnocení daňové povinnosti je důležité sledovat kumulativní výši příjmů z obou pracovněprávních vztahů během celého roku. Zaměstnanec by měl pravidelně kontrolovat své výplatní pásky a komunikovat se mzdovou účtárnou, aby předešel případným komplikacím při ročním zúčtování daně nebo při podávání daňového přiznání.

V některých případech může být výhodnější rozložit práci na DPP tak, aby měsíční odměna nepřekročila limit 10 000 Kč, a tím se vyhnout dodatečným odvodům a složitějšímu daňovému režimu. Je však třeba mít na paměti, že takové rozložení musí odpovídat skutečně vykonané práci a nesmí být účelové s cílem obejít daňové a pojistné povinnosti.

Při souběhu pracovních vztahů je také důležité správně nastavit uplatňování daňových slev a zvýhodnění. Ty lze uplatnit pouze u jednoho z příjmů, obvykle u hlavního pracovního poměru, kde zaměstnanec podepsal prohlášení poplatníka daně. Nesprávné uplatnění těchto daňových výhod může vést k povinnosti podat daňové přiznání a doplatit případný rozdíl na dani.

Srážková daň versus zálohová daň

U příjmů ze závislé činnosti se můžeme setkat se dvěma typy zdanění - srážkovou daní a zálohovou daní. Při souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele je nutné správně určit, jaký typ daně se v konkrétním případě použije. Srážková daň se uplatňuje u dohod o provedení práce, pokud měsíční příjem nepřesáhne 10 000 Kč a zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani. V takovém případě zaměstnavatel srazí a odvede 15% daň přímo ze mzdy a zaměstnanec již tento příjem nemusí uvádět v daňovém přiznání.

Aspekt	Pracovní poměr	DPP souběžně s pracovním poměrem
Způsob zdanění	15% ze superhrubé mzdy	15% ze superhrubé mzdy
Limit výdělku pro srážkovou daň	Není	Do 10.000 Kč měsíčně
Sociální pojištění	6,5% zaměstnanec, 24,8% zaměstnavatel	Při výdělku nad 10.000 Kč měsíčně
Zdravotní pojištění	4,5% zaměstnanec, 9% zaměstnavatel	Při výdělku nad 10.000 Kč měsíčně
Sleva na poplatníka	2.570 Kč měsíčně	Lze uplatnit jen jednou

Naproti tomu zálohová daň se používá v případech, kdy zaměstnanec podepsal prohlášení k dani nebo když jeho měsíční příjem přesáhne stanovený limit. U pracovního poměru se vždy uplatňuje zálohová daň bez ohledu na výši příjmu. Při kombinaci pracovního poměru a dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele vzniká specifická situace. Pokud má zaměstnanec podepsané prohlášení k dani (typicky u hlavního pracovního poměru), musí být všechny jeho příjmy od tohoto zaměstnavatele zdaněny zálohovou daní. To znamená, že i příjmy z dohody o provedení práce, které by jinak podléhaly srážkové dani, budou v tomto případě zdaněny zálohovou daní.

Zaměstnavatel musí všechny příjmy sčítat a aplikovat zálohovou daň na celkový příjem. Toto pravidlo zajišťuje jednotný přístup ke zdanění všech příjmů od jednoho zaměstnavatele. Pro zaměstnance to znamená, že tyto příjmy musí zahrnout do svého ročního daňového přiznání. Výhodou může být možnost uplatnění dalších daňových slev a odpočtů, které by při srážkové dani nebylo možné využít.

Je důležité si uvědomit, že pokud zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce u více zaměstnavatelů, posuzuje se každý zaměstnavatel samostatně. To znamená, že u jednoho zaměstnavatele může být příjem zdaněn srážkovou daní (při splnění podmínek) a u jiného zálohovou daní. Při překročení limitu 10 000 Kč u dohody o provedení práce vzniká také povinnost odvodu sociálního a zdravotního pojištění, což dále ovlivňuje výslednou čistou mzdu zaměstnance.

Pro správné nastavení zdanění je klíčová komunikace mezi zaměstnancem a mzdovou účtárnou. Zaměstnanec by měl vždy informovat o všech svých pracovněprávních vztazích u daného zaměstnavatele a případných změnách. Zaměstnavatel pak musí správně vyhodnotit situaci a aplikovat odpovídající typ zdanění. Nesprávné určení typu daně může vést k dodatečným komplikacím při ročním zúčtování daně nebo při podávání daňového přiznání.

Roční zúčtování daně při kombinaci

V případě souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele je třeba věnovat zvláštní pozornost ročnímu zúčtování daně. Zaměstnavatel má povinnost sečíst veškeré příjmy, které zaměstnanci vyplatil, a to bez ohledu na typ pracovněprávního vztahu. To znamená, že pro účely ročního zúčtování daně se sčítají příjmy jak z pracovního poměru, tak z dohody o provedení práce.

Pokud zaměstnanec podepsal prohlášení k dani, má zaměstnavatel povinnost provést roční zúčtování daně ze všech příjmů, které mu v daném roce vyplatil. Toto platí i v případě, že některé měsíční příjmy z dohody o provedení práce nepřesáhly hranici 10 000 Kč a byly zdaněny srážkovou daní. V takovém případě se srážková daň započte do celkového daňového zatížení zaměstnance a může být v rámci ročního zúčtování částečně nebo zcela vrácena.

Zaměstnavatel musí při ročním zúčtování zohlednit všechny slevy na dani a daňová zvýhodnění, na která má zaměstnanec nárok. Důležité je, že tyto slevy lze uplatnit pouze jednou, a to i když zaměstnanec pracuje na více typů pracovněprávních vztahů. Například základní slevu na poplatníka ve výši 30 840 Kč ročně lze uplatnit pouze jednou, bez ohledu na počet souběžných pracovněprávních vztahů u téhož zaměstnavatele.

V praxi často nastává situace, kdy zaměstnanec během roku střídá nebo kombinuje pracovní poměr s dohodou o provedení práce. V takovém případě je nutné sledovat celkový součet příjmů pro správné stanovení měsíčních záloh na daň. Zaměstnavatel musí evidovat všechny příjmy odděleně, ale pro účely ročního zúčtování je následně sloučí do jednoho celku.

Specifickou pozornost je třeba věnovat situaci, kdy zaměstnanec v průběhu roku změní typ pracovněprávního vztahu. Například když přejde z dohody o provedení práce na pracovní poměr nebo naopak. V takovém případě musí zaměstnavatel zajistit kontinuitu v uplatňování slev na dani a správně vypočítat celkovou daňovou povinnost za celý kalendářní rok.

Pro správné provedení ročního zúčtování je klíčové, aby zaměstnanec předložil všechny potřebné doklady a potvrzení nejpozději do 15. února následujícího roku. To zahrnuje například potvrzení o zaplacených úrocích z hypotečního úvěru, doklady o poskytnutých darech nebo potvrzení o zaplaceném penzijním připojištění či životním pojištění, pokud tyto položky chce uplatnit jako nezdanitelné části základu daně.

Zaměstnavatel má povinnost provést roční zúčtování daně a vypořádat případné přeplatky nebo nedoplatky nejpozději do 31. března následujícího roku. Případný přeplatek na dani je zaměstnavatel povinen vrátit zaměstnanci nejpozději při zúčtování mzdy za březen, tedy zpravidla v dubnovém výplatním termínu.

Praktické příklady výpočtu daňové povinnosti

Pro lepší pochopení daňových aspektů kombinace pracovního poměru a dohody o provedení práce si ukážeme konkrétní příklad výpočtu. Pan Novák pracuje jako účetní na hlavní pracovní poměr s měsíční hrubou mzdou 35 000 Kč. Současně u stejného zaměstnavatele vykonává na dohodu o provedení práce správu webových stránek s měsíční odměnou 10 000 Kč. U zaměstnavatele podepsal prohlášení poplatníka k dani a uplatňuje základní slevu na poplatníka.

V případě hlavního pracovního poměru se z hrubé mzdy 35 000 Kč odvádí sociální pojištění ve výši 6,5 % (2 275 Kč) a zdravotní pojištění 4,5 % (1 575 Kč). Superhrubá mzda činí 46 900 Kč (hrubá mzda navýšená o pojistné hrazené zaměstnavatelem 33,8 %). Záloha na daň před slevami je 7 035 Kč (15 % ze superhrubé mzdy). Po odečtení základní slevy na poplatníka 2 570 Kč činí skutečná záloha na daň 4 465 Kč.

U dohody o provedení práce s odměnou 10 000 Kč se vzhledem k nepřekročení limitu 10 000 Kč měsíčně neodvádí sociální ani zdravotní pojištění. Daň je v tomto případě srážková ve výši 15 % přímo z hrubé odměny, tedy 1 500 Kč. Tato daň je konečná a zaměstnanec ji již neuvádí v ročním daňovém přiznání.

Celkově tedy pan Novák odvede na dani z příjmů 5 965 Kč (4 465 Kč z pracovního poměru + 1 500 Kč z DPP). Jeho čistý příjem činí 35 460 Kč (28 685 Kč z pracovního poměru + 8 500 Kč z DPP). Je důležité si uvědomit, že pokud by odměna z DPP přesáhla 10 000 Kč měsíčně, podléhala by standardnímu režimu zdanění včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

Pokud by pan Novák nepodepsal prohlášení k dani, byla by mu z pracovního poměru strhávána vyšší záloha na daň, protože by nemohl uplatnit slevu na poplatníka. Proto je vždy výhodné prohlášení podepsat, lze ho však mít pouze u jednoho zaměstnavatele. V případě souběhu více pracovních poměrů či dohod je třeba pečlivě zvážit, u kterého zaměstnavatele prohlášení podepsat, aby byla daňová optimalizace co nejefektivnější.

Zaměstnavatel musí všechny příjmy evidovat a zdaňovat samostatně, přestože se jedná o příjmy od stejného zaměstnavatele. Na konci roku pak zaměstnanec dostane dva různé dokumenty - potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a potvrzení o příjmech a sražené dani z příjmů podle zvláštní sazby daně. Příjmy z DPP zdaněné srážkovou daní již do daňového přiznání neuvádí, pokud se nerozhodne je do něj dobrovolně zahrnout pro případné uplatnění daňových slev či odpočtů.

Optimalizace daňového zatížení při souběhu

Při souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele je možné optimalizovat daňové zatížení několika způsoby. Základním předpokladem je správné nastavení obou pracovněprávních vztahů tak, aby byly v souladu se zákoníkem práce a zároveň přinášely daňovou výhodu. Zaměstnanec může využít skutečnosti, že příjmy z dohody o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně podléhají pouze 15% srážkové dani, pokud nepodepsal prohlášení k dani.

V praxi je výhodné ponechat hlavní pracovní poměr jako základ, kde zaměstnanec uplatňuje slevy na dani a daňová zvýhodnění prostřednictvím podepsaného prohlášení k dani. Dohodu o provedení práce pak lze využít pro dodatečné příjmy, které mohou být zdaněny samostatně srážkovou daní. Toto uspořádání je zvláště výhodné, pokud celkový roční příjem z dohody nepřesáhne zákonný limit 300 hodin.

Významným aspektem optimalizace je také správné načasování výplat z dohody o provedení práce. Zaměstnavatel může rozložit odměny z dohody tak, aby v jednotlivých měsících nepřesáhly hranici 10 000 Kč, čímž se vyhne povinnosti odvádět sociální a zdravotní pojištění. Toto řešení přináší úsporu jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Je však nutné dbát na to, aby rozdělení odměn odpovídalo skutečně odvedené práci a nejednalo se o účelové obcházení zákona.

Další možností optimalizace je využití různých druhů příjmů v rámci dohody o provedení práce. Například lze kombinovat pravidelnou měsíční odměnu s jednorázovými bonusy nebo odměnami za specifické projekty. Důležité je vždy přesně definovat pracovní náplň a rozsah práce pro každý typ právního vztahu, aby nedocházelo k překrývání činností mezi pracovním poměrem a dohodou.

Pro maximální daňovou efektivitu je také klíčové správně nastavit výši odměn v obou pracovněprávních vztazích. V hlavním pracovním poměru by měla být zachována taková výše příjmu, která umožní plné využití slev na dani a daňových zvýhodnění. Příjmy z dohody o provedení práce pak mohou být optimalizovány s ohledem na měsíční limit 10 000 Kč pro srážkovou daň.

Zaměstnavatel musí při této optimalizaci důsledně vést evidenci odpracované doby a odměn pro oba pracovněprávní vztahy odděleně. Je také nutné zajistit, aby veškeré dokumenty a pracovní výkazy byly řádně vedeny a archivovány pro případnou kontrolu ze strany finančního úřadu nebo inspektorátu práce. Správná administrativa a transparentnost všech procesů je základem úspěšné daňové optimalizace při souběhu pracovních vztahů.