Kompletní návod: Postavte si venkovní krb krok za krokem

Výběr vhodného místa pro krb

Stavba venkovního krbu není jen tak - je to investice do skvělých chvil s rodinou a přáteli. První a nejdůležitější je vybrat správné místo. Určitě nechcete, aby vám kouř táhl do oken nebo aby vám nad krbem visely větve stromu.

Víte, jak poznat ideální místo? Sledujte, kterým směrem většinou fouká vítr. Nikdo přece nechce sedět v oblaku kouře při každém grilování. Mrkněte se na to v různou denní dobu - ráno může být situace úplně jiná než večer.

Základ musí být pořádně bytelný. Beton je jasná volba - nikdo nechce, aby se mu krb po roce začal naklánět. Představte si tu pohromu, kdyby se vám krb sesunul uprostřed letní grilovačky! Proto radši dvakrát měřit a jednou řezat.

Myslete taky na praktickou stránku věci. Tahat dříví přes celou zahradu? To nikoho nebaví. Udělejte si kolem krbu pěknou dlážděnou nebo betonovou plochu - oceníte to při každém posezení. A věřte mi, že hosté budou nadšení, když budou mít kde pohodlně sedět.

Co se týče vzhledu - krb by měl být ozdobou zahrady, ne pěstí na oko. Skvěle vypadá třeba v kombinaci s pergolou nebo jako součást zahradního posezení. Nezapomeňte na večerní osvětlení - pár dobře umístěných lampiček dokáže udělat z obyčejného večera kouzelnou atmosféru.

A bezpečnost především! Vždycky mějte po ruce hadici nebo kýbl s vodou. Lepší je problémům předcházet, než je pak hasit. Zkontrolujte si taky místní předpisy - někdy můžou být docela přísné ohledně umístění krbu.

Potřebný materiál a nářadí

Tak se pustíme do stavby venkovního krbu! Srdcem celého projektu je kvalitní základ z betonu, bez kterého se prostě neobejdete. Namícháte si ho buď z pytlované směsi (to je ta jednodušší varianta), nebo si můžete hrát na zkušeného stavitele a namíchat vlastní v poměru 1:3:4 z cementu, písku a štěrku.

Víte, co je na venkovním krbu nejdůležitější? Žáruvzdorné cihly nebo šamotky. Ty musí vydržet pořádný žár, když se rozhodnete uspořádat grilovačku pro celou rodinu. A nezapomeňte na speciální žáruvzdornou maltu - ta obyčejná by se vám tam rozsypala jak domeček z karet.

Pracovní plocha z přírodního kamene nebo bytelných betonových desek vám bude sloužit jako věrný pomocník při přípravě všech těch dobrot. K tomu pořádný kovový rošt a litinová plotna - a máte základ pro kulinářské zázraky pod širým nebem.

Do výbavy si nachystejte zednickou výbavu jako lžíci, vodováhu, paličku a kladivo. Bez pořádného měření to nepůjde, takže metr a úhelník jsou must-have. A na míchání malty? Stačí obyčejný maltovník nebo kýbl, míchadlo (případně lopata pro ty, kdo si chtějí posílit svaly).

Rovné stěny jsou základ, proto si pořiďte pořádnou vodováhu a olovnici. Než se pustíte do stavby, vyznačte si půdorys provázkem - nic není horšího než křivý krb! A nezapomeňte na hydroizolaci, ať vám vlhkost nedělá neplechu.

Nakonec přijde na řadu komínek se stříškou (kouř do očí nikdo nechce) a finální úprava podle vašeho vkusu. A hlavně bezpečnost - kvalitní rukavice proti popálení, kleště a pohrabáč jsou nezbytností. V zimě nebo když prší, přijde vhod pořádná plachta - váš krb si zaslouží tu nejlepší péči!

Vyměření a příprava základové desky

Pamatujete si ten skvělý pocit, když se sejde celá rodina u venkovního krbu? Pojďme si společně projít, jak postavit ten váš vysněný.

Základ všeho je pořádná základová deska - bez ní by to prostě nešlo. Musí být jako stůl - dokonale rovná a pevná jako skála. Nejlepší je pustit se do toho na jaře nebo v létě, když už nehrozí, že by nám do toho hodil vidle nějaký mrazík.

Nejdřív si vyhlídneme ten pravý plácek. Od všeho, co může chytnout, musíme být aspoň 5 metrů, a určitě nechceme, aby nám do krbu fičelo. Představte si to jako takový obdélník - pro běžný krb stačí 150 na 120 centimetrů, ale radši si přidejte z každé strany dvacet čísel navíc.

Pak se pustíme do kopání. Sundáme drn a kopeme, až jsme asi třicet čísel hluboko. Na dno nasypeme štěrk - tak patnáct centimetrů by to chtělo - a pořádně to udusáme. Tenhle krok nepodceňte, je to jako stavět dům - bez pevných základů by to byla katastrofa.

Na štěrk hodíme fólii proti vlhkosti a pak přijde na řadu bednění. Do něj vložíme železnou síť - ta bude držet celou tu parádu pohromadě. Síť musí plavat někde uprostřed betonu, takže ji podložíme, aby se nedotýkala země.

Beton musí být pořádný - ne nějaký levný šmejd. Když ho lijeme, musíme ho pořádně proplácat, aby v něm nezůstaly bublinky. A pak to nejdůležitější - celý měsíc musíme desku hýčkat jako miminko. Kropit ji, chránit před sluníčkem, prostě se o ni starat.

Po měsíci máme vyhráno - deska je připravená nést váš nový krb, který se určitě stane místem, kde vzniknou ty nejhezčí rodinné vzpomínky.

Stavba základů a betonového podkladu

Stavba pořádného venkovního krbu začíná od základů - bez nich by to prostě nešlo. Potřebujete vykopat díru aspoň 80 centimetrů hluboko, aby vám základ v zimě nepromrzl. Když už kopete, udělejte to pořádně - plocha 120 na 120 centimetrů vám dá dost prostoru i na pracovní desku kolem.

Nejdřív na dno nasypte pořádnou vrstvu štěrku, tak 15-20 centimetrů, a pěkně ji udusejte. To vám pomůže s odvodem vody a vlhkosti. Pak přijde na řadu bednění pro beton - tady se vyplatí být pečlivý, protože každá křivinka se vám později vrátí jako bumerang.

Do základů potřebujete kvalitní beton C20/25, který vydrží venkovní podmínky. Nezapomeňte na kari síť nebo železné pruty - bez nich by to byla poloviční práce. Beton lijte najednou v kuse, ať vám vznikne jeden pevný kus. Povrch vyrovnejte tak, aby z něj mohla stékat voda.

V létě je potřeba beton pořádně kropit, jinak vám popraská jako suchá země v poušti. Nechte ho zrát aspoň týden, radši dva - tady se trpělivost fakt vyplatí. Průběžně koukejte, jestli se neobjevují praskliny.

Když máte základ hotový, přijde na řadu izolace proti vlhkosti. Můžete použít klasické asfaltové pásy nebo moderní tekutou izolaci. Vytáhněte ji klidně 15 centimetrů nad zem, ať máte jistotu.

Teď přichází ta zábavnější část - kreslení půdorysu krbu. Pořádně si všechno přeměřte, dvakrát měř, jednou řež, jak se říká. Každý milimetr se počítá.

Nakonec připravte kvalitní maltu pro první řadu cihel. Namíchejte ji přesně podle návodu - ani moc řídkou, ani moc hustou. Než začnete pokládat cihly, nechte ji trochu zatuhnout, ale ne moc - musíte mít ještě prostor pro případné dorovnání.

Vyzdění stěn krbu z cihel

Stavba venkovního krbu není žádná věda, ale pár důležitých fíglů musíte znát. Základem jsou kvalitní pálené cihly - ty obyčejné červené, co odolají i pekelným teplotám. Nejdřív je pořádně namočte do vody, jinak vám vysají všechnu vláhu z malty a to by byla pěkná polízanice.

Základ všeho je poctivá malta - smícháte žáruvzdorný cement s pískem v poměru jedna ku třem. Běžná malta by se vám tam rozsypala jak perníková chaloupka, takže na tom nešetřete.

Když už se pustíte do zdění, myslete na to, že cihly musí být poskládané jak puzzle - spáry nikdy přímo nad sebou. Vodováha je váš nejlepší kámoš, s ní zkontrolujete každou řadu. Do vnitřku pak přijdou šamotky - ty jsou jako stvořené pro přímý kontakt s ohněm.

Nezapomeňte na větrací otvory, bez nich by váš krb jen kouřil jak lokomotiva. A kouřovod? Ten musí mít správný sklon ke komínu, jinak se vám všechen kouř vrátí zpátky do obličeje.

Horní část krbu potřebuje pořádnou podporu. Můžete použít železné profily nebo si troufnout na železobeton - hlavně ať to udrží tíhu komínu, nebo budete mít místo krbu hromadu cihel.

Pro fajnšmekry je tu ještě jeden tip - mezi venkovní a vnitřní zdivo můžete dát izolaci. Teplo pak neuniká do okolí a krb hřeje tam, kde má. Každou spáru pečlivě vyplňte maltou, ať vám kouř neuniká, kudy nemá.

Nakonec nechte všechno pořádně vyschnout. První oheň rozdělejte až za pár týdnů a začněte zlehka - žádné táborové ohně hned napoprvé. Krb si musí zvyknout na teplo postupně, jinak by mohl prasknout jak křehká skořápka.

Instalace roštu a dvířek

Po vybudování základní konstrukce krbu nastává zásadní moment - instalace roštu a dvířek. Správné umístění roštu ve výšce 20-25 centimetrů nad dnem topeniště není jen tak ledajaký detail. Však to znáte - když rošt není ve správné výšce, oheň se buď dusí, nebo naopak hoří jak splašený.

Do bočních stěn zasadíme bytelné L-profily - ty musí držet jako přibité. Však není nic horšího než viklající se rošt při grilování nedělního oběda. Kvalitní litinový rošt je základ všeho. Musí být pořádně tlustý, aby vydržel žár a neutavil se hned při prvním použití. Mezi příčkami necháme mezery tak akorát - 8-12 milimetrů, aby propadl popel, ale ne ty nejlepší kousky dřeva.

S dvířky je to jako s dobře padnoucím oblekem - musí sedět na milimetr přesně. Žádné vůle nebo škvíry, kudy by unikal kouř do očí. Panty z žáruvzdorného materiálu pěkně zasadíme do šamotových cihel a kolem dokola přidáme těsnící provazec - ten je jako těsnění u auta, bez něj to prostě nefunguje.

Dvířka se sklem jsou super věc - můžete kontrolovat oheň, aniž byste museli každou chvíli otvírat. Regulace vzduchu je naprostý základ - jinak by oheň buď vyhasl, nebo spálil všechno dřevo za půl hodiny.

Nad dvířka přijde pořádný překlad - ten musí udržet všechno zdivo nad sebou, takže žádné experimenty s obyčejnými cihlami. Mezeru vyplníme žáruvzdornou vatou, aby se měly materiály kam roztahovat, když se krb pořádně rozžhaví.

První zatopení dělejte s citem - jako když zajíždíte nové auto. Pozorujte, jestli někde neuniká kouř nebo se neobjevují praskliny. Lepší najít problém hned na začátku, než později, když už bude pozdě na jednoduché opravy.

Stavba komínu a odvodu kouře

Komín u venkovního krbu - není to jen trubka do nebe. Správně postavený komín je srdcem celého krbu a rozhoduje o tom, jestli si grilování užijete, nebo budete bojovat s kouřem v očích.

Pojďme si to říct na rovinu - když stavíte venkovní krb, komín musí mít minimálně 1,5 metru nad nejvyšším bodem. Je to jako s basketbalisty - čím vyšší, tím lepší tah. U běžného krbu vám bude stačit průměr mezi 16 a 20 centimetry.

Materiál? Tady není prostor pro experimenty. Šamotové tvárnice nebo nerezový systém jsou jasná volba. Venku to schytá od deště, mrazu i pařáku, takže musí něco vydržet. Je to jako s dobrou bundou do hor - kvalita se prostě vyplatí.

Kouřovod by měl stoupat pod úhlem aspoň 5 stupňů - kouř má rád, když může přirozeně stoupat nahoru. Na všechny spoje použijte pořádný žáruvzdorný tmel, ať vám kouř neuniká, kde nemá.

Nezapomeňte na stříšku - je to jako deštník pro váš komín. Ochrání ho před deštěm a zabrání tomu, aby vám do komína napadalo listí nebo větvičky. V dolní části potřebujete čistící otvor - věřte mi, budete rádi, že ho tam máte, až přijde čas na údržbu.

Izolace je základ! Mezi komínem a čímkoliv hořlavým musí být mezera alespoň půl metru. Používejte minerální vatu nebo jiné nehořlavé materiály - lepší přehnaná opatrnost než spálená pergola.

A co údržba? Dvakrát do roka pořádně vyčistit - ideálně na jaře, než začne grilovací sezóna, a na podzim, když končí. Je to jako s autem - pravidelný servis vám ušetří spoustu problémů.

Dokončovací práce a povrchová úprava

Stavba venkovního krbu není jen o základech - pojďme si ukázat, jak z něj udělat skutečnou chloubu vaší zahrady. Klíčem k úspěchu je pořádná povrchová úprava, která musí zvládnout jak rozmary počasí, tak pořádný žár. Než se do toho pustíte, nechte konstrukci pořádně vyschnout - klidně i pár týdnů, spěchat se tady fakt nevyplatí.

Co na ten krb vlastně dát? Hodně lidí sází na přírodní nebo umělý kámen - vypadá to parádně a navíc je to praktické. Když už se do obkládání pustíte, začněte odspodu a používejte pořádné lepidlo, co snese vedro. Do spár dejte flexibilní hmotu - až se krb rozžhaví, kámen se trochu roztáhne a vy nechcete, aby to popraskalo.

Můžete taky jet na vlnu žáruvzdorné omítky. První vrstva musí držet jak přibitá, na to pak šoupnete druhou, se kterou si můžete vyhrát. Chcete to trochu oživit? Šupněte do poslední vrstvy barevný pigment nebo si pohrajte s různými vzory.

Vevnitř to chce pořádnou výbavu. Do ohniště patří šamotky nebo speciální desky, co vydrží i peklo samo - mluvíme tu o teplotách přes tisíc stupňů. Spáry vyplňte pořádnou žáruvzdornou maltou a navrch dejte kvalitní komínek s čepicí, ať vám tam neprší.

Proti vlhkosti použijte speciální impregnaci - krb musí dýchat, ale voda by mu do žil téct neměla. Každé dva tři roky to chce obnovit, ale ta práce navíc se vám vrátí v podobě dlouhé životnosti.

A nezapomeňte na okolí - před krbem musí být pořádná nehořlavá plocha, ideálně z betonu nebo kamene. Udělejte si tam dost místa na pohyb i skladování dřeva. A když už jsme u toho pohodlí - šikovný stolek nebo polička na grilovací náčiní se budou určitě hodit.

Venkovní krb je srdcem zahrady, kde se rodina schází. Každá cihla, každý kámen, který položíte, je krokem k vytvoření místa, kde budou vznikat nezapomenutelné vzpomínky.

Radovan Procházka

Bezpečnostní prvky a protipožární opatření

Zahrada bez pořádného venkovního krbu? To je jako léto bez grilování! Bezpečnost ale musí být na prvním místě, protože oheň je sice dobrý sluha, ale zlý pán.

Parametr	Zděný venkovní krb	Montovaný venkovní krb
Doba výstavby	3-7 dní	1 den
Nutnost základů	Ano	Ne
Životnost	30+ let	10-15 let
Odolnost vůči počasí	Vysoká	Střední
Možnost přemístění	Ne	Ano

Pamatuju si, jak jsme u souseda hasili hořící thuje - krb měl moc blízko živého plotu. Proto první pravidlo zní: dodržujte minimálně třímetrový odstup od všeho, co může chytnout. Pod krb patří pořádná betonová deska, ne jen udusaná hlína, která se může časem propadat.

Kolem krbu si udělejte bezpečnou zónu - položte dlažbu nebo nasypte štěrk aspoň 80 centimetrů do všech stran. Věřte mi, že když vám odlétne jiskra na trávu, budete rádi za každý centimetr navíc. Na stavbu používejte jen materiály, které jsou určené do ohně - běžné cihly prostě nestačí.

Komín není jen trubka do nebe - musí mít správnou výšku a průměr. Kolikrát jsem viděl, jak se lidem vrací kouř do obličeje, protože šetřili na komínu. Lapač jisker na komíně je jako pojistka proti průšvihu - stojí pár korun, ale stojí za to.

Hasicí přístroj nebo aspoň kýbl s vodou mějte vždycky po ruce. Je to jako s airbagem v autě - lepší ho mít a nepotřebovat než naopak. A než zatopíte, mrkněte na předpověď počasí. Rozdělávat oheň při vichřici nebo v období sucha? To fakt není dobrý nápad.

Pravidelná údržba je základ - čistý komín a kontrola spár vás může uchránit před velkým průšvihem. Praskliny ve zdivu jsou jako časovaná bomba, řešte je hned, ne až někdy příště. A když si nejste něčím jistí? Zavolejte profíka - lepší investovat do kontroly než do opravy po požáru.

První zatopení a kontrola funkčnosti

Po dokončení venkovního krbu nemůžeme hned začít grilovat, jak by se mohlo zdát. Musíme vydržet aspoň dva týdny, než se všechno pořádně vytvrdí. Je to jako s dobrou whiskey - taky potřebuje svůj čas. Mezitím krb chráníme před deštěm, nejlépe nějakou plachtou.

Když konečně přijde ten velký den prvního zatopení, nesmíme to přehnat. Začínáme zlehka, jako když učíme dítě chodit. Pár suchých polínek, postupné přikládání. Z krbu se může kouřit jako z parní lokomotivy - to je v pohodě, to je ta zbytková vlhkost, co se odpařuje.

Kouř by měl stoupat rovně nahoru jako svíčka v bezvětří. Když se začne válet po zahradě jako mlha, něco není v pořádku. To pak musíme zkontrolovat komín, možná ho i povytáhnout výš.

Praskliny? No, ty vlasové v omítce, to je jako vrásky na tváři - normální součást života. Ale když objevíte pořádnou puklinu v konstrukci, to už je na zavolání profíka. To není něco, co byste měli řešit metodou však ono to nějak dopadne.

Zvlášť pečlivě koukejte tam, kde se potkávají různé materiály. Třeba šamotky s obyčejnými cihlami - to jsou taková citlivá místečka. Když tam něco netěsní, žáruvzdorný tmel je váš nejlepší kamarád.

Po prvním zatopení necháme krb odpočinout a pořádně ho prohlédneme. Teplo dokáže s materiály pěkně zacvičit, takže kontrolujeme, jestli se někde něco nezkroutilo nebo nepovolilo.

Pak už můžete postupně přitvrzovat, ale furt s rozumem. Není to závodní motor, je to krb. Po každém grilování trochu té údržby - vybrat popel, zkontrolovat, že je všechno v cajku. Když se o krb staráte jako o své auto, odmění se vám roky skvělé služby.